201812 ROCK´N´ALL

1 hodnocení
 
 

Prosinec 2018. Aktuální číslo - právě v prodeji.

Dostupnost Skladem
98 Kč    
Kód produktu 201812
Kategorie ROCK & ALL
 

Editorial

S poznámkou o kormidlu na kapitánském můstku měsíčníku RocknAll jsem svůj první editorial v minulém čísle začal a u vody jako „podzimní šéfredaktor“ skončím druhý, který zároveň uzavře více než tříletou historii časopisu v tištěné podobě. Na své premiérové plavbě přes Atlantik se 14. dubna 1912 ve 23:40 zaoceánský parník Titanic srazil s ledovcem a po necelých třech hodinách klesl ke dnu. Podle často zmiňované legendy hrál lodní orchestr pasažérům v první třídě až do konce, což jen posiluje věta, kterou vložil režisér James Cameron v oscarovém filmu Titanic do úst jednoho z hudebníků: „Pánové, bylo mi ctí s vámi dnes hrát.“ A protože příklady táhnou, děkuji jménem vydavatele i svým všem, kteří se kdy na vzniku našeho měsíčníku podíleli, stejně jako vám věrným čtenářům, za celou redakci pak vydavateli, díky jehož entuziasmu RocknAll od srpna roku 2015 vycházel.

Legenda o lodním orchestru většinu z nás inspirovala a věřím proto, že i v prosincovém čísle najdete spoustu zajímavého čtení. Karty nám dobře padaly zvláště s rozhovory. Giles Martin se rozpovídal o remixech dvojalba The Beatles a našemu německému dopisovateli Marcelu Andersovi o podzimních novinkách poreferovali ještě Marianne Faithfull a Mark Knopfler. Petru Adamíkovi se rozpovídal Richard Lloyd o svých současných aktivitách i minulosti slavné protopunkové kapely Television. Pamětníkům zvýší tep rozhovor Petra Korála s Josefem Vondráškem a jeho současnými spoluhráči, protože legendární skupina Jižní pól natočila po sedmadvaceti letech druhé album. Důstojnou tečku dostala rozsáhlým povídáním Leoše Kofroně s letošním jubilantem Karlem Plíhalem volná série RocknAll Interviews. Tímto výčet pozoruhodností na dalších stranách nekončí, ale to už zjistíte sami.

Na každém konci je hezké to, že něco nového začíná. Budeme se nadále setkávat na internetu i sociálních sítích, nemluvě o úspěšném almanachu Rock History, který dostane už za dva měsíce nového sourozence – Folk History. Ale nechci předbíhat. Poslední číslo v každém roce spadá do období adventu, přeji proto všem krásné vánoční svátky prožité mezi blízkými lidmi a do nového roku 2019 hodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

PAVEL VÍŠEK

 

6 – 19 | In Rock

Od Beatles k Beatles, Neminou nás (desky na prosinec), Hardy Fox, Roy Hargrove, Francis Lai, Nová tradice Čs. Beat-festivalů, Jaroslav Seifert, Ivan Martin Jirous, Vesper, George Harrison, Tenacious D, The Good, The Bad & The Queen, Máš lístek? (koncerty na prosinec), Randy Brecker, Korálův atol

20 – 24 | Giles Martin: Uprostřed bílé mozaiky

Celkem čtyři varianty má nové vydání alba The Beatles, které všichni znají jako „The White Album“ a jež nyní slaví své 50. výročí: 6CD+blu ray, 4LP, 3CD nebo 2LP. Za všemi stojí Giles Martin, syn muže, který kdysi u toho byl, ale moc ho tam nechtěli. Těch třicet písní dodnes dokáže jednomu pěkně zamotat hlavu, natolik se tam střetávají styly, nálady, barvy. Jisté je, že smícháním toho všeho dohromady pokaždé vznikne bílá. (Marcel AndersJan Tesař)

raa-12-2018_Giles-Martin

25 | Mistři v přítmí

Dean Parks: Génius všestrannosti (Tomáš S. Polívka)

26 – 29 | Kate Bush

David Ross Smith z webu Allmusic ji označil jako Stanleyho Kubricka hudebních nahrávek. V létě oslavila kulatiny, před čtyřiceti lety ji díky prvním dvěma albům a nepřekonatelnému singlovému debutu poznal a zamiloval si celý svět – pravda za Atlantikem to šlo pomaleji, ale i tam úspěchu dosáhla. Pro někoho zbytečně, pro mnohé však jako potěšení v listopadu vydala téměř vše ze své diskografie na CD ve dvou, na LP ve čtyřech kompletech v nové zvukové i výtvarné podobě. (Petr Nožička)

30 – 32 | Písně zrozené z fotografií – 2. část

V minulém díle jsme začali rozebírat příklady písniček, pro které byly inspirací konkrétní fotografie. Protože jejich počet je výrazně vyšší, další skladby vzniklé na základě momentek zachycených na citlivý materiál si přiblížíme ještě ve druhém článku. (Pavel Zelinka)

33 | Klipoví mágové

Zdeněk Suchý: Obrazový vypravěč (Pavel Zelinka)

34 – 36 | Mark Knopfler: Na cestě kdovíkam

Ano, už má zase album a nikomu se nechce počítat, kolikáté vlastně je. Mark Knopfler se sice rád rozpovídá o starých lepších časech a ani své letité mašinky ve studiu nenechává chátrat, ale jeho staromilství má jasně danou mez. Svou vlastní hudební minulost totiž nehodlá přemílat a oprašovat muzeálním způsobem, i když by si to mnozí přáli. (Marcel AndersJan Tesař)

raa-12-2018_Mark-Knopfler

37 – 39 | Dire Straits a Mark Knopfler: Co se stalo se lvy

Dire Straits jsou moje srdeční záležitost. Když o nich v roce 1980 vyšel v Melodii článek od Jiřího Černého, bylo mi dvanáct a přílišnou povědomost o hudbě jsem neměl. Ale když v roce 1984 Supraphon vydal v licenci album Love Over Gold, to už byla doslova jiná písnička. Nic podobného jsem do té doby neslyšel. A vlastně od té doby také ne. Krásný zvuk kytary, a ta sóla! I zpívat se dala! A posledních pět minut Telegraph Road považuji díky bubnování Picka Witherse za to nejlepší, co v hudbě kdy vzniklo. Mimochodem, celá Telegraph Road je ta nejkratší čtvrthodina, kterou lze zažít.(Ondřej Krista)

40 – 41 | Marianne Faithfull: Raději dobrou smrt, než důchod

Jedenadvacáté studiové album Negative Capability je údajně dosud nejotevřenější zpovědí, jakou kdy bývalá múza Micka Jaggera nahrála. Pojednává o lásce, smrti, terorismu i osamělosti a kromě nového materiálu na něm najdeme i některé starší písně, zpívané ovšem s nově nabytým nadhledem. Mezi spoluautory skladeb se na desce objevují i jména jako Nick Cave nebo Mark Lanegan. (Marcel Anders,Jan Tesař)

42 – 43 | Richard Lloyd: Kytarový alchymista

Je znám především díky svému působení v newyorských Television, kapele, která jako jedna z prvních začala v roce 1974 pravidelně vystupovat v klubu CBGB a svým nevšedním přístupem položila základy žánru později známého jako punk rock. Richard Lloyd spolu s Tomem Verlainem tvořili jednu z nejoriginálnějších kytarových dvojic, ale i na svých sólových počinech Lloyd dokazuje, že jeho neutuchající vliv na mladší generace kytaristů není náhodný. Zatím poslední album The Countdown vyšlo začátkem listopadu, rok poté, co prostřednictvím autobiografie Everything Is Combustible zvěčnil své životní vzpomínky. Richarda jsme zastihli na telefonu, když zrovna trávil volný čas ve svém domě v městečku Chattanooga ve státě Tenessee, kam nedávno přesídlil z přelidněného New Yorku. (Petr Adamík)

44 – 45 | Jason Becker: V nebohém těle zdravý duch

Když se někdo z okolí umělce snaží zajistit pozornost a přidanou hodnotu unikátním příběhem v pozadí, bez nějž by dílo nevyznělo tak působivě, je to přinejmenším důvod ke zpozornění. Existují ovšem výjimky, kdy už jen samotný příběh má potenciál uchvátit a dojmout, aniž vůbec samotnou nahrávku slyšíte. A když uslyšíte, vůbec nevadí, že jde – objektivně vzato – v podstatě o sentimentální kýč. Pro svou neopakovatelnost a nevýslovnou inspirativní sílu má přesto obrovský přesah a hloubku antického dramatu. Osudy amerického kytaristy Jasona Beckera můžeme považovat za esenciální oslavu života a nezdolné vůle mysli. Mysli uvězněné v mikrosvětě nehybného těla bez možnosti komunikovat jinak než pohyby očí, a přesto mysli nerezignující na bohaté kreativní vize. (Michal Husák)

46 – 51 | Rock’n’All Interview – Karel Plíhal: Znovu nalezená motivace

Písničkář Karel Plíhal si v létě mohl přiťuknout na oslavu svých šedesátých narozenin, ale ještě větší důvod k radosti a veselí mu zajisté zavdala skutečnost, že v téže době se po delší odmlce, způsobené zdravotními potížemi, opět vrátil na koncertní pódia. Po období, kdy před publikum předstupoval sám jen s kytarou, rozšířil svůj „soubor“ o dalšího člena, kytaristu Petra Fialu, a od podzimu se společně ve dvou vydávají za posluchači do vesměs vyprodaných sálů. (Leoš Kofroň)

raa-12-2018_Karel-Plihal

52 – 54 | Jižní pól: Všechno má svůj čas

Pražská skupina Jižní pól patřila k nejvýraznějším zjevením na české hudební scéně druhé půle 80. let. Spolupokládala základní stavební kameny zdejší indierockové scény a zároveň patřila k těm kapelám, jež se snažily dokázat, že ani pop nemusí být nutně nadávka a synonymum nevkusu. Zanikla po vydání jediného alba už začátkem devadesátých roků, byť posléze podnikla dva pokusy o comeback. Teď to však s jejím plnohodnotným návratem konečně vypadá opravdu nadějně. Neuvěřitelné se stalo skutkem a Jižní pól natočil po 27 letech druhé album! Po názvem Pohled z burzy uzře světlo světa začátkem příštího roku. A rozhodně nezůstane jen u toho, protože soubor následně začne v rámci možností co nejintenzivněji koncertovat. (Petr Korál)

55 | Voices Of Rock

Sonja Kristina: Víc než křivky (Tomáš S. Polívka)

56 – 63 | Recenze

Up & Down (Co zaujalo naše redaktory v uplynulém měsíci), WWW, Mudhoney, David Crosby, IMT Smile, Dead Can Dance, Lenka Filipová, Greta Van Fleet, Martin Barre, Michal Jupp Konečný, Josef Laža, Bob Margolin, The Matadors, Mark Knopfler, Muse, Bill Ryder-Jones, St. Vincent, Progres 2, Eric Clapton, Nesbitt’s Inequality, J Mascis, Arthur Buck, The Rebels, Rybičky 48, Dark Gamballe

64 – 65 | Lenka Filipová: Návštěva v keltském Oppidu

Držitel Ceny Anděl David Stypka se stal 19. listopadu v pražském Jazz Docku kmotrem nového alba Oppidum Lenky Filipové. Populární zpěvačka a kytaristka zahrála ukázky nového materiálu za doprovodu virtuosa na keltskou harfu Seana Barryho, což korespondovalo s netradiční nahrávkou, na níž Filipová zpívá hned ve čtyřech jazycích – a to anglicky, bretonsky a irskou a skotskou gaelštinou. Kmotr alba byl také vybrán logicky, protože Stypka napsal jediný český text na desce k písni Na cestě (Kathy’s Song), pocházející z pera Paula Simona. „Davidovi se text moc povedl. Líbí se mi, že píše s nohama na zemi, realisticky, ale s poetickým zabarvením. Když už nějakou písničku převezmu, chci ji zpracovat jinak,“ podotkla Filipová. V rozhovoru pro Rock’n’All prozradila ještě více o studiovém albu, na které její příznivci čekali dlouhých 15 let. (Roman Jireš, ČTK)

raa-12-2018_Lenka-Filipova

66 | Peter Nagy: Vyléčený z nemoci červeného koberce

Zpěvák a skladatel Peter Nagy vydal nové album se svými hity a baladami v akustickém podání. Nahrávku s názvem Pianko natočil s uznávaným kytaristou Pavolem Bartovicem a druhým houslistou Orchestru Slovenského národního divadla Milanem Adamcem, který dal dohromady kvarteto ze svých kolegů z orchestru a Slovenské filharmonie a z komorního orchestru Bohdana Warchala. „Připravil jsem s přáteli umělci koncertní program a album Pianko, protože jsem cítil, že potichu budou mé písně znít ještě hlasitěji. Šlo o to najít poměr mezi hity a méně známými baladami, není to nějaké best of,“ říká Nagy. (Roman Jireš, ČTK)

67 | Mirka Miškechová: Informační nálož soukromí

Druhé album Mirky Miškechové My Name Is Mirka Not Miška, které se objevilo na konci září, možná napomůže tomu, že ji posluchači přestanou vnímat jenom jako tu „holku ze Slovenska, která nazpívala hit Cudzinka v tvojej zemi s Xindlem X“. Její druhá studiová deska má sice anglický název, je však nazpívaná ve slovenštině a propaguje ji singl v češtině Brouček. Osobně mám raději umělce, kteří neobtěžují okolí svými problémy, ale dávka humoru a sebereflexe obsažená v textech šestadvacetileté zpěvačky a skladatelky se mi líbí. „Já se neberu vážně, snažím se na svoje životní přešlapy dívat s laskavým nadhledem,“ uvedla Miškechová v rozhovoru pro Rock’n’All. (Roman Jireš, ČTK)

68 | Rybičky 48: Plavou plnými sály

Šestnáct let po prvním koncertě v klubu Česká 1 v Kutné Hoře vystoupila čtveřice Rybičky 48 ve Velkém sále pražské Lucerny, který byl půl roku dopředu vyprodán. Vůbec na celém Best Fuck Off Tour brali fanoušci jejich punk rocku pokladny útokem. Kapela si tudíž mohla troufnout i na největší samostatný koncert ve svých dějinách, který se uskuteční 15. prosince v Hale Vodova v Brně, kde Rybičky 48 pokřtí své nové dvojalbum s názvem Best Fuck Off / Pořád nás to baví. Zároveň pro Brno chystají plnou palbu světel, efektů a pyrotechniky. „Je to úžasné, vždyť to není tak dlouho, co jsme jeli na koncerty s obavami, aby tam bylo alespoň dvacet lidí,“ podotkl kytarista Petr Lebeda, který společně s baskytaristou a lídrem skupiny Kubou Rybou zasedl k rozhovoru pro Rock’n’All. (Roman Jireš, ČTK)

69 | Wohnout: Jiný to nebude

Deváté album kapely Wohnout Miss Maringotka vyšlo 1. listopadu a druhý den kluci Homolovi a spol. vyrazili na podzimní část turné Máme na míň. Do 21. prosince, kdy šňůru zakončí v Děčíně, na koncertech zazní téměř polovina nových skladeb a samozřejmě osvědčené pecky z předchozích alb. Ještě před vydáním alba kapela představila čtyři videoklipy. Jako první loni v červnu nabídla skladbu Hudba léčí s trumpetistou Lacem Déczim. Následovalo Sladký dřevo, videoklip z Keni, který napomáhal sbírce na přístroje do místní nemocnice. Před prázdninami Wohnouti vypustili Hloupou písničku a poté filmové dílko Tlama. Právě tím jsme začali rozhovor s bratry Honzou a Matějem Homolovými. (Roman Jireš, ČTK)

70 – 72 | Na vlastní uši

Jiří Zelenka (Ondřej Krista)

74 – 77 | Live

Nightwish, Buddy Guy, Joe Louis Walker, Michael Schenker Fest, Sting & Shaggy, Glenn Hughes, Debustrol, Hypnos

78 – 80 | Promotéři – Jiří Daron, Pragokoncert

Historie agentury Pragokoncert velmi dobře kopíruje naše moderní dějiny. Původně monopolní příspěvková organizace se po sametové revoluci pozvolna rozpadala a díky nešťastné privatizaci téměř zanikla. Teprve na sklonku roku 1995 se začalo blýskat se zbrusu novými vlastníky na lepší časy, z agentury však již prakticky zůstalo jen logo a pražský jazzový klub Reduta. (Michal Straka)

raa-12-2018_Pragac

81 – 82 | Pamětní playlist Jaromíra Tůmy

Co se hrálo před třiceti lety aneb výběr z autorské rubriky Echo v Mladých světech č. 48-52/1988 a 1-2/1989

83 – 84 | Mladá krev

Tess Roby: Letos debutující Kanaďanka je právem považována za jeden z hudebních objevů končícího roku. Její album Beacon vzdává hold autorčině zesnulému otci, stejně jako krajině anglického venkova, v níž Roby strávila část dětství. Jako taková je deska dokladem schopnosti hudby přenášet posluchače napříč časem i prostorem. (Martin Zoul)

Audiobooks: Když chcete psát (audio)knihy, měli byste mít v rukávu silný námět. Příběh, který jako kostra unese veškerou vaší imaginaci. Jedenadvacetiletá Evangeline Ling má takových příběhů tuny, ale teprve když potkala o generaci staršího Davida Wrenche s hudební historií od kapely Juliana Copea až po spolupráci s Davidem Byrnem, získaly črty své uplatnění – začaly vznikat krátké písničky. Svérázně chytlavé. Na svět přišly Audiobooks. (Pavel Zelinka)

Whispering Sons: Postpunku jsou zasvěceny Spojené státy, Anglie, Skandinávie včetně Dánska, nikdy ale neměl na růžích ustláno v Belgii. Tam vždycky temnější nezávislou scénu opanovaly spíše elektronické kapely hrající EBM, new beat nebo acid. Dnes je vše jinak. Před lety totiž na scénu nastoupila pětice Whispering Sons tak razantně, že začala měnit zaběhnuté pořádky. (Pavel Zelinka)

86 – 87 | Ondřej Škoch: Mám už na co navázat

Řada fanoušků má Ondřeje Škocha zafixovaného jako baskytaristu Chinaski. Přitom své schopnosti předvedl už v kapelách Manon 15, Marcipán nebo v rodinném projektu Nitky, zhudebňujícím poezii Bohuslava Reynka a jeho ženy Suzanne Renaud. Půl roku po nečekaném personálním zemětřesení v Chinaski rozjíždí Ondřej nové aktivity: připravuje výchovnou EduRockShow, dokončuje natáčení sólové desky Řekni napořád s řadou výrazných hostů, profiluje se jako skladatel filmové hudby i producent talentů v projektu Music Cluster. S Ondřejem jsme si v jeho vršovickém domácím studiu měli o čem povídat. (Pavel Zelinka)

88 – 89 | Jazz & Blues

Karel Růžička (Pavel Víšek)

90 – 91 | Country & Southern

John Hiatt, Charles Bradley (Tomáš S. Polívka)

raa-12-2018_Country-Southern

92 – 93 | Film & Divadlo

Marketa Lazarová: Hudba z filmu žije mimo stříbrné plátno (Pavel Víšek)

94 – 95 | Audio & Video

Šedá eminence akustika: Zvuk deklasuje nejenom špatné umístění reprosoustav. (Pavel Víšek)

96 – 97 | Rockové doupě: Vagon Music Pub & ClubCo se peče v redakci RocknAll

 
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.