ROCK HISTORY 1970

Rockovým šedesátkám už zvonila hrana, ale z jejich hudebního kvasu vznikly silné, někdy přímo stylotvorné desky. Hardrocková velká trojka brala ve Spojeném království ztečí albový žebříček. Led Zeppelin vylétli na výsluní s „trojkou“ ihned, ale Black Sabbath byli úspěšní až na druhý pokus. Co na tom? Jak bezejmenný debut, tak druhá řadovka Paranoid jsou klasikou, která položila základy heavy metalu (a vlastně nejen jemu). Párplové po slepé uličce s Královskými filharmoniky rychle pochopili, kde je jejich místo. S albem Deep Purple In Rock vystoupali poprvé do ostrovní Top 5 a kdo tuhle desku neslyšel, neví o hard rocku všechno. Progresivnímu rocku se nadále věnovali povolanější. Pink Floyd už s albem Atom Heart Mother odrostli barrettovské psychedelii a King Crimson stihli na vlně legendárního debutu další dvě alba, jež nezaostávala kvalitou ani přízní kritiky. Genesis a Yes si teprve tříbili styl, zůstávali však původní, což platilo i pro Jethro Tull s Benefitem. To trio Emerson, Lake & Palmer si v začátcích často půjčovalo ze světa vážné hudby, ale tenhle model zvláště na druhé straně Atlantiku zabíral.

Rok 1970 byl smutný pro fanoušky The Beatles. Mezilidské vztahy uvnitř čtveřice zadrhá- valy čím dál víc a poslední, co navenek fungovalo, byla hudba, i když většina posledního alba Let It Be vznikla ještě před frekvencemi řadovky Abbey Road. Konec liverpoolské čtveřice nastartoval čtyři sólové kariéry, jež hlavně v případech George Harrisona, Johna Lennona a Paula McCartneyho začaly mnohoslibně. Zvláště Harrisonovo trojalbum All Things Must Pass připomnělo, jaký autorský potenciál ležel dlouho ladem. Trvanlivější rivalové The Rolling Stones ukrátili čekání na další řadovku povedeným živákem Get Yer Ya-Ya’s Out! V Británii vyšly další důležité desky, jež došly uznání až později. Natočili je mj. David Bowie, Hawkwind a Soft Machine.

Ve Spojených státech se domácí drželi gruntu. The Allman Brothers Band prošlapávali cestu jižanskému rocku, přespolní Eric Clapton si vyzkoušel roli řadového člena ve skupině Derek And The Dominos, kde našel kytarového parťáka v Duanne Allmanovi, a naplno zářila čtveřice Crosby, Stills, Nash & Young. Její stín ještě dokázal překročit Neil Young s výtečnou sólovkou After The Gold Rush. Se dvěma slabšími alby se přihlásil Bob Dylan, stejné penzum řadovek lépe zúročili Creedence Clearwater Revival i Grateful Dead. S jedním albem si vy- stačili The Doors: zkoncentrovali síly a Morrison Hotel patří mezi to nejlepší, co čtveřice z L. A. kdy natočila. Multiplatinové album Bridge Over Troubled Water uzavřelo dráhu dvo- jice Simon & Garfunkel – a třebaže jeden z milníků populární hudby vznikal v nepohodě, dveře pozdějším koncertním reunionům nezavřel. Po prázdninách se bohužel v sedmadvaceti letech tragicky uzavřely životní dráhy Jimiho Hendrixe a o něco později i Janis Joplin. Jejich odchod bolí dodnes dvojnásob, protože smrtka je zastihla teprve při výstupu na vrchol.

Ve světě byla úroda povedených elpíček bohatá, ale v České kotlině se v dusném normalizač- ním klimatu nedařilo nejenom bigbítu. Výjimek bylo pár, třeba první album Petra Nováka a George & Beatovens nebo Meditace na LP debutujícího Blue Effectu, která rockovou histo- rii předběhla už v Rock History 1969. Příslibem do budoucna bylo EP bratislavské skupiny Collegium Musicum. Ale jinak? Nechutný komplot nadlouho pozastavil kariéru Marty Kubi- šové, zpěvačky s drsným altem, který u nás neměl konkurenci, a v trezoru skončily magneto- fonové pásy s alby písničkáře Vladimíra Merty i Hany a Petra Ulrychových. Jestliže folku se normalizátoři od Krylova Bratříčka báli jako čert kříže, dodnes není zřejmé, co vlastně vadi- lo na albu Odyssea, které sourozenci Ulrychovi natočili s Atlantisem a Orchestrem Gustava Broma. Nabízí se hořký dobový vtip, že reakční umění je takové, které vyvolává reakci.  V našem případě šlo nejspíš o sounáležitost myslících lidí.

PAVEL VÍŠEK, ŠÉFREDAKTOR