ROCK HISTORY 1973

Neohodnoceno
 
  • 1 z 2
 

Číslo ROCK HISTORY 1973 vyšlo 30. května 2017.

Dostupnost Zvolte variantu Skladem Skladem
Varianta
198 Kč 148 Kč od 148 Kč    
Kategorie ROCK HISTORY
 

Válka ve Vietnamu skončila a píseň Johna Lennona Happy Christmas – War Is Over dostala novou auru. Přesto hudební branže v námi sledovaných zemích vstupovala do roku 1973 s nemalými obavami. A opravdu, nebyl to rok veskrze dobrých zpráv. Ještě že se mnohé Jobovy zvěsti nepotvrdily. Jako ta, kterou rozšířil Melody Maker o smrti Alice Coopera.

Některé informace měly racionální jádro, jenom nepočítaly s vrtkavostí lidské psýchy, která ráno rozhodne a večer je všechno jinak. Plácnutím do větru byla tehdejší prohlášení Davida Bowieho, Leonarda Cohena či Neila Younga o konci profesionální dráhy – všichni vloni představili nové desky, jenomže... však víte. Bowie zemřel 10. ledna 2016, dva dny po vydání svého 25. studiového alba Blackstar. Cena Brit Award pro album roku má v takové souvislosti hořkou příchuť. Ani Cohen ve dvaaosmdesáti nebyl zralý pro smrt, jak o tom svědčí náboj jeho 14. alba You Want It Darker. Přesto se sotva vyhneme myšlence, že 44letý interval mezi roky 1973 a 2017 je právě ten úsek života, který je umělci vyhrazen od vrcholně tvůrčího období až po – žel – přece jen předčasný skon. Keith Emerson, Paul Kantner, Prince, Leon Russell, Glenn Frey, Radim Hladík, Larry Coryell, Rick Parfitt, Greg Lake, John Wetton a další jsou toho důkazem.

Rok 1973 vystavil do popředí ještě jednu kontroverzní vlastnost. Rock se nevyvíjel přímočaře po linii k vyšší umělecké úrovni a náročnosti. Jen se podívejte do přehledů hitparád, jak se v nich prosazovaly pro mnohé nesnesitelné, primitivní, fintivé hvězdy glam rocku, kde se pro označení „glam“ snad nejlépe jako český protějšek hodí „pozlátko“. V tom je ovšem výhoda naší opožděné ročenky, abychom si nad jejími stránkami uvědomili, že ve chvílích, kdy rock‘n‘roll příliš odbočí na „seriózní“ dráhu, dostavuje se odplata anebo pohroma v podobě garáže, glamu či punku. Odstup let nám ukazuje, že hlavní rockové proudy se beztak časem skamarádí a docela dobře snesou. Dokonce se navzájem inspirují. Glam rock „made in 1973“ měl ostatně své nepopiratelné umělecké špičky, jako byli T. Rex, Roxy Music a David Bowie alias Ziggy Stardust & The Spiders From Mars.

Situace v Československu byla o to komplikovanější, že do kulturního prostředí tvrdě a neomaleně zasahovala „normalizace“ politického života, jen zčásti vyvolaná náklonem hlavní okupačních tanků. Z dob Rakouska-Uherska vypěstované fízlovské a udavačské geny ožily v české krvi silou nečekanou a přejmenovávání anglických názvů kapel bylo ještě to nejméně bolestné, co náš rock potkalo. Mnozí řešili nesnesitelné poměry odchodem do zahraničí, jiní se podřídili a vstoupili do doprovodných skupin zpěváků „neškodného“ popového mainstreamu. Ti instrumentálně nejzdatnější hledali východisko ve spojení s trpěnými, protože přece jen okrajovými proudy, jako byl jazz. Evropské obzory se pro nejlepší skupiny zúžily na hranice „socialistického tábora“, jehož nejlepší rockeři, zejména z Polska a Maďarska, nám najednou ukazovali, jak pozorné a přičinlivé jsme v nich v minulosti měli žáky. Řízný rock přežíval hlavně na tancovačkách v podání regionálních „uriášů“. I to snad bylo více k užitku než švejkovina v podobě problematické vlny českého bubblegumu, která se proti úřední sprostotě obrnila svatou prostotou. Ježek, ježek, ježek se má.

JAROMÍR TŮMA, EDITOR

 
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.