ROCK HISTORY 1975

Říká se, do třetice všeho dobrého. Prozatím lichotivé hodnocení prvních dvou almanachů Rock History s vročením 1968 a 1973 nás zavazuje nepolevit, ba ještě přitvrdit. I když s tou tvrdostí v rockové muzice to rok 1975 nepřeháněl, jenom vydechoval, jako když dostavníky přepřahají prostřed
dlouhé štreky. Jak si Karel Deniš povšimne v naší rubrice hitparád a anket, spíše než velká alba se rodily konkrétní písničky, perly v singlové tříšti. Jako pára v hrnci mizel exhibicionismus glam rocku, jedné z dominant předchozí ročenky, ale nový fenomén ho nenahradil. Zatím, protože změny byly ve vzduchu, tušili jsme je, jen jsme je nepojmenovali.

V té souvislosti je asi vhodné vysvětlit, jakou logiku má řazení jednotlivých dílů po odpichu od přelomového roku 1968. Žádnou. Vlastně ano. Vede nás potřeba bavit čtenáře, zrovna vás! Představte si, že bychom postupovali přísně chronologicky: 1969, 1970, 1971… V prvním roce někdo natočí desku, ve druhém ji vydá, ve třetím můžeme hodnotit, nakolik byla úspěšná… Trochu nuda, ne? Naše metoda „puzzle“ umožní, že na každý rok se nakonec dostane, ale jména interpretů a kapel se rychleji točí, do hry v tomto vydání vstupují AC/DC, Motörhead, Eagles, Aerosmith, Patti Smith, Steve Harley & Cockney Rebel, Rainbow – na ty bychom se jinak načekali… Schválně se podívejte na anonci na poslední stránce, čím vás příště překvapíme!

Zatímco ale zahraniční rocková scéna kypí a kysá („kissá“), ta domácí nabízí pohled na planý úhor. Zplanýrovaný, přesněji řečeno, neboť každá vada má svou příčinu. „Normalizace“ (hledám jiné slovo pro vysvětlení mladším ročníkům, ale s výjimkou „utlumení“ mě už napadají jenom samé neslušné výrazy) našeho kulturního života opět pokročila, i když vláda pod befélem jedné strany to s námi myslela tak dobře, že věnovala pop music samostatné zasedání. 26. března 1975 se na své 7. plenární schůzi usnesla: „Nepodařilo se zatím vytvořit dostatek domácích hodnotných skladeb, texty písní jsou stále na nízké obsahové i jazykové úrovni, dochází k obsahovému i hudebnímu zplošťování a přetrvávají nezdravé interpretační manýry.“

Měsíčník Melodie, který byl nucen věnovat tomuto žvástu úvodník v čísle 12/1975, slíbil, že se k usnesení č. 63/75 bude podrobně vracet. Učinil jsem tak já a našel si na parlamentních stránkách příslušnou vyhlášku. Zavazovala organizace, které zjistí zdroj podzemní vody, aby o tom podaly zprávu Hydrometeorologickému ústavu v Praze. Teze, jak s těmi komedianty od bigbítu zatočit, se v těch undergroundových vodách utopily.

JAROMÍR TŮMA, EDITOR