ROCK HISTORY 1985

Rok 1985 nepřinesl alba natolik nadčasová, jaká nabídli o dekádu dříve Pink Floyd nebo o několik let později U2. O příspěvky do žebříčku největších bestsellerů se však postarali Dire Straits, jejichž alba Brothers In Arms se dodnes prodalo třicet milionů, a jen o pět milionů zaostal Phil Collins se sólovkou No Jacket Resquired. Na hladomor v Africkém rohu, umocněný ekonomickým kolapsem v Etiopii, však reagovala řada benefičních akcí, jež nastartoval ohlas singlu Do They Know It’s Christmas?, který na začátek prosince ’84 připravila sešlost Band Aid, jež čítala čtyři desítky hvězd z galaxií rocku a popu, včetně třeba Stinga, Phila Collinse, Bona či George Michaela. Odpověď ze Spojených států na sebe nechala dlouho čekat a singl We Are The World, jenž nahrála neméně početná a obsazením možná silnější formace USA For Africa, v níž defilovali namátkou Tina Turner, Diana Ross, Bob Dylan, Stevie Wonder, Paul Simon či Bruce Springsteen, se navíc objevil na stejnojmenné albové kompilaci, jež pro dobrou věc nabídla nahrávky dalších osobností.

Vyústěním dobročinných aktivit se 13. července stal největší benefiční koncert v dějinách pop music Live Aid, který se uskutečnil na stadionech v londýnském Wembley v Británii a ve Filadelfii ve Spojených státech. Hudební maraton, který na sebe vzhledem k různým časovým pásmům plynule navazoval, sledovaly u televizních obrazovek téměř dvě miliardy diváků. Live Aid se zatím jiné benefici překonat nepodařilo, možná i proto, že ukázala nejen velký potenciál, ale také své limity. S mizérií se tehdy ostatně nepotýkala jen část černého kontinentu – stávkující britské horníky, jež deptala vláda Margaret Thatcherové, podpořila svými vystoupeními řada kapel z nezávislé scény. Jejich pomoc byla sice menší, ale zároveň také adresnější.

Na naší straně „železné opony“ se v dusném bezčasí poloviny osmdesátých let, oddělující tažení proti nové vlně od mírného uvolnění šroubů, začaly dít věci. Ediční plány státních vydavatelství byly docela nuda, příslovečnou výjimkou byla hlavně skvělá sólovka Asi v tom bude nějakej háček, na níž Jan Spálený zahájil cestu k autentické podobě českého blues. Je příznačné, že obsazení ve studiu zahrnovalo z větší části členy tou dobou stále zakázaných skupin Pražský výběr a Etc... (a když album vyšlo, byl už bubeník Jiří Hrubeš za kopečky). O skutečných možnostech domácí nezávislé scény vypovídala kompilace Czech! Till Now Yo Were Alone, jež byla vizitkou dvou desítek klubových kapel. Husarským kouskem se pak začátkem října staly dva koncerty Nico v Brně a v Praze, uspořádané mimo monopol Pragokoncertu. Zvláště ten moravský ukázal, že StB nebyla všemocná.

PAVEL VÍŠEK, ŠÉFREDAKTOR