ROCK HISTORY 1995

Ocitáme se v polovině devadesátých let, kdy překotné bublání subžánrů, sezónních trendů a škatulek připomínalo víření brazilského karnevalu. Indie kytarovky, pop rock, punk, hardcore, alternativa, funky, ethno, samozřejmě další a další inkarnace metalu... To vše se v devadesátkách měnilo před očima (ehm, před ušima, někdo by jistě dodal i před nosem). Dělo se toho tolik, že si každý z laskavých čtenářů Rock History vybaví ve vzpomínkách svůj vlastní, osobitý pocit z roku 1995 a může si jej pamatovat klidně o dost jinak než pomyslný soused přes uličku. Původní podoba grunge se vyčerpala, o to spolehlivěji se ale jeho ozvěny a výrazové prvky rozptýlily po scéně jako chmýří z pampelišky a začaly ovlivňovat dění okolo. Nejen že se o svou šanci čím dál hlasitěji začínaly hlásit kapely takzvaně post-grungeové. Vezměme si třeba veleúspěšnou průlomovou desku Alanis Morissette: v jinak bytostně poprockové muzice je kdesi „pod čarou“ cítit právě to jemné koření punku i grunge.

Podobná úvaha se nezdá být mimo mísu dokonce ani v případě samotného „knížete temnot“ Ozzyho, který shlíží z obálky tohoto vydání a který po vynikajícím albu No More Tears znovu prokázal cit pro atmosféru doby. Na novince Ozzmosis se svým hvězdným týmem přesně trefil esenci hard & heavy tak akorát klasického i moderního současně, svůj výraz nepatrně posunul... a přinejmenším ten, kdo chce naslouchat, zaznamená lehký opar zvolna odvanulého grunge také zde. Od Ozzyho to máme pochopitelně jen krůček k metalovým kytarám z kategorie nejtvrdších. Platí prakticky totéž, co pro všechny ostatní škatulky zmíněné v úvodu: nejen v roce 1995, ale víceméně po celou dekádu se neobjevilo nic přelomově neslýchaného, jenže v jemných nuancích nejrůznějších proměn, prolínání a míchání netušených koktejlů se zajímavé desky rodily rovnou po trsech a skoro každý týden. Také na některé z těchto dílčích metalových stylů se tentokrát Rock History zaměřuje.

Nemůže chybět vzpomínka na „velkou britpopovou válku“, která ve své době masivně hýbala britským hudebním tiskem, ačkoliv v důsledku asi vychytrale hýbala nejvíc účetními bilancemi vydavatelství. Ještě výrazněji než obvykle toto vydání rezonuje dívčí energií, i když ryzích rockerek mezi našimi dámami není zase tolik... Domácí scéna vykrystalizovala v důvěrně známá jména, přičemž už se stává příjemným zvykem, že dojde i na nějakou svébytnou výjimku, jakou jsou tentokrát Mad-Mouse Chicago I.R.A.

PAVEL VÍŠEK, ŠÉFREDAKTOR