ROCK HISTORY 1996

Nejsem vzdělán v oblasti psychologie, takže bych tam nerad příliš zabrušoval, ale drobné poznámce se přesto neubráním. Někdy si s námi podvědomí rozmarně pohrává a nevyzpytatelně vyvolává vzpomínky dávno zašlé a zdánlivě nesouvisející. A tak mi při úvahách, jakými slovy otevřít toto vydání Rock History, vyplavala asociace vztahující se právě k polovině devadesátých let. Na tehdejších PC v operačním systému DOS existovala procedura pro ošetření správné funkce pevného disku – defragmentace. Nechat ji běžet bývalo o nervy, ale občas to bylo i k něčemu dobré... Po chvíli mi došlo, že defragmentace (či možná spíše fragmentace) je celkem přiléhavé téma i pro rockovou scénu té doby.

„Všechno se zdálo být dovoleno, ale zároveň všechno jako by už bylo někdy řečeno. A právě v tom napětí mezi svobodou a vyčerpaností vznikala nejzajímavější hudba,“ podotýká Pavel Zelinka v článku o dění na Britských ostrovech, ale v této jeho tezi můžeme nalézt přesah k veškerému dění napříč scénami a žánry. Dělo se toho tolik, neustále přilétaly nové podněty a úlomky cenných informací, každých pár dní přibývalo klidně i několik desek, které jste prostě chtěli slyšet. Na druhé straně se ve vzduchu vznášel otazník, co přijde dál. Energie, kterou přinesl před pár lety grunge, zvolna dohořívala a nějaká další velká věc ve světě rocku se nezdála být na obzoru. Někdo jistě namítne, že nu-metal už si protahoval svaly k velkému nástupu, a samozřejmě opět šlo o generační záležitost pro mládí obdivující kytary. Ale přece jen to zdaleka nebyl trend tak univerzální a ideově nosný. Nastávala éra různého tvarování, znovuobjevování, postupného rozvíjení… Raději vzhledem k povaze tohoto periodika taktně neřešme, jak velký díl uvolněného prostoru pro sebe na úkor rocku následně uzmuly hip hop a taneční elektronika.

Ale to vůbec neznamená, že bychom neměli čím naplnit stránky. Naopak, součástí příprav prakticky každého vydání je série drobných Sofiiných voleb a jejím důsledkem řada zajímavostí ponechaných za ořezovými značkami. Jak se vzhledem k pestrosti dění a přívalu dalších a dalších inspirativních jmen i celých subžánrů stalo již pravidlem, v ročenkách mapujících devadesátá léta zaujímají v obsahu důležité místo souhrnné materiály – z témat, na která jsme se dosud až tolik nesoustředili, určitě stojí za zmínku koláž Honzy Tesaře věnovaná fenoménu alt country a jam bandů. Záměrně lehce upozaděny zůstaly projednou některé metalové oblasti, ale díky goticko-industriální přehlídce temnota rozhodně nepřišla zkrátka. Mohlo by se proto zdát, že těch temných pramínků se nám tu mezi řádky sbíhá tentokrát nějak podezřele mnoho – nezapomeňme však, že primárně pořád jde o spoustu skvělé hudby. A kdo by si přece jen přál rychle najít nějaký ten happy end, nechť přelistuje na článek o Mňáze. Příjemnou zábavu!

MICHAL HUSÁK